Like this:

Dnes jsem se rozhodl publikovat svou esej, kterou jsem vytvořil v rámci předmětu Dějiny a filozofie techniky, který jsem v tomto semestru absolvoval. Je v originálním znění, tak ji prosím nepoužijte k tomu samému účelu:-).

Už když jsem poprvé asi před 10 lety zavítal na Brněnskou přehradu, zaujal mě obrovský betonový sloup kousek pod hrází vedle koryta řeky Svratky, nad kterým jsem dlouho uvažoval a jeho účel mi nedával smysl. Až vloni mi můj kamarád poslal odkaz, který celou záhadu vysvětloval. Mělo jít o obrovský a velmi originální projekt hned v mnoha ohledech. A právě o tom bych chtěl pojednat.

To, co jsem pod hrází viděl a co tam dodnes stojí je torzo německé exteritoriální dálnice. Ta měla řešit odvěký problém toho, že Československá republika rozdělovala území mezi německy mluvícími zeměmi Rakouskem a Německem. Proto se tyto národy již dlouho zabývaly možností spojení Vídně a Wroclavi ve Slezsku (která byla dlouho na německém území). Tento problém ještě vzrostl po připojení Rakouska k Německé říši v dubnu roku 1938. Proto již při podepsání Mnichovské dohody 30. září téhož roku si vůdce Německa Adolf Hitler v textu dokumentu vymínil povolení k výstavbě dálnice přes “nezávislé” území Protektorátu Čechy a Morava. Mělo jít o značnou raritu. Pás kolem dálnice měl být oficiální Německé území, což je dost velký originál, srovnatelný snad jen s výstavbou Panamského průplavu přes území Panamy, ovšem ve vlastnictví USA. Situace se dost “zjednodušila” po obsazení celého zbytku Československa Wehrmachtem v březnu 1939 a tak výstavbě nestálo už nic v cestě.

Podle původního plánu měla mít dálnice 320km a měla vést kolem Brna a tam se křížit s protektorátní dálnicí, která měla vést z Prahy na Podkarpatskou Rus, kterou měla Německá Říše rovněž v plánu postavit. Stavba exteritoriální dálnice byla slavnostně zahájena 11. dubna 1939. 150km dlouhý úsek na území Československé republiky měl být hotový do konce roku 1940, což je za 20 měsíců. Navzdory všem negativním okolnostem fungování Třetí Říše se musí uznat, že stavební úsilí bylo obrovské. Zkusme si představit, jak dlouho by trvala stavba 150km dlouhé dálnice dnes. Na dálnici se skutečně začalo intenzivně pracovat. Začal se připravovat terén, vytvářet náspy a začaly se dokonce stavět mosty. A to od nejmenších po ty větší. Ovšem kvůli nadměrnému úsilí Třetí Říše ve válečné oblasti a po prvních porážkách Wehrmachtu v Sovětském Svazu začala stavba dálnice zaostávat za původním plánem, až se stavba v roce 1943 zastavila úplně. Staveniště byla opuštěna s tím, že až se Třetí Říši opět začne dařit, bude se ve stavbě pokračovat. Jak víme, tato situace již nenastala. Po konci války nebyla tato dálnice prioritou v Československé silniční síti, a proto se pokračování se stavbou odkládalo. A odkládá se dodnes. Jediný úsek celé stavby, který je dnes v provozu je takzvaná Stará dálnice, čtyřproudová cesta od dálnice D1 k Brněnské přehradě do Bystrce. Po téměř celé trase zbytku dálnice dodnes stojí naprosto nepochopitelné stavby uprostřed pole, hlavně obrovské valy, mosty přes potoky, několik zcela hotových dálničních mostů o šíři kolem 40 metrů, které v polích vypadají dosti komicky. Jak jsem již zmínil, největší stavby silnice nebyly dokončeny a zachovaly se pouze jejich části. Mezi tyto stavby patří již zmíněný pilíř pod hrází Brněnské přehrady a také jeden pilíř velmi vysokého klenutého mostu v lomu pod Brnem nedaleko Modřic. Tento konkrétní most měla být stavba, která by dodnes v České dálniční síti neměla obdoby. Kdyby po druhé světové válce nebyla taková averze vůči všemu spojenému se Třetí Říší, nebyl by moc velký problém celou dálnici dostavět. Byly vyřešeny majetkové problémy, srovnána většina terénu a postaveny některé mosty. Bohužel poté, co uchvátila moc KSČ, nebyl důvod k tomu, abychom měli dálnici do Vídně. Dnes to je velmi palčivý problém, na kterém závisí naše dobré vztahy s Rakouskem, protože dojednanou výstavbu dálnice z Brna do Mikulova v roce 2012 určitě nestihneme, na rozdíl od Rakouské strany, která má už většinu dálnice z Drasenhofenu na hranicích do Vídně v provozu.

Dnes už je torzo dálnice v takovém stavu, že je v podstatě nepoužitelné. Do svého úplného rozpadu budou tyto stavby stát uprostřed polí jako němý památník Hitlerova velkého snu o spojení dvou německy mluvících zemí, mezi které je vražen klín tvořený Českou Republikou. Ředitelství Silnic a Dálnic České Republiky má tuto stavbu stále zahrnutu ve svých plánech do budoucna a to dokonce v původní trase, ale kdy se jí dočkáme, nikdo neví. A přitom mohla být v provozu již téměř 70 let.