Sám jsem měl kromě bakalářské práce ještě 3 volitelné předměty, přičemž jsem z nich potřeboval udělat jeden, abych měl 180 kreditů, které byly potřeba k zakončení studia.

ITP – Technika personálních počítačů

Ano, kupodivu jsem si zapsal dobrovolně HW předmět. Důvod byl hlavně ten, že jsem si byl prakticky jist, že tento předmět udělám. Dalším důvodem bylo to, že v předmětu nebyl stanoven zápočet, takže i kdybych do školy za celý semestr nepřišel, tak předmět udělám. Projekt v tomto předmětu nebyl žádný. Místo něj byla počítačová cvičení. Těch bylo 10 a za každé bylo možno získat 2 body. Původně jsem na cvičení nechtěl chodit, ale nakonec jsem na 6 z nich byl a dostal jsem za ně 12 bodů. Ačkoli některé úkoly na cvičení byly obtížnější, většinou to šlo zvládnout. Látka v předmětu nebyla až tak zajímavá a hlavně nebyla moc aktuální. Mám dojem, že většina informací na přednáškách mi byla známa již z předchozích předmětů. Velmi velkým pozitivem bylo to, že se probírá nebo spíše opakuje látka z HW otázek ke státnicím, což se poměrně hodí. Půlsemestrálka a semestrálka byly celkem jednoduché a bez nějaké velké přípravy jsem skončil se známkou C.

ITW – Tvorba webových stránek

Další předmět, u kterého jsem si byl celkem jistý úspěchem. V průběhu semestru byly dva projekty. První byl na vytvoření soubory s kaskádovými styly pro zadaný vzhled stránky a byl za 20 bodů. Osobně jsem měl 17, protože tento typ zadání nemám moc rád. Druhým projektem bylo vytvoření webové prezentace fiktivní společnosti se zadanými vlastnostmi. To už mě poměrně bavilo a výsledkem bylo 28 bodů. V průběhu semestru byly také počítačové cvičení za 10 bodů. Cvičení byly poměrně dobré, na jednom jsem nebyl, takže jsem dostal 8 bodů. Na přednáškách se probírají všechny možné technologie tvorby WWW stránek od HTML přes CSS po JavaScript a XHTML. K tomu byly během semestru ještě dvě písemky za 20 bodů každá. Nebyly nějak těžké. Tento předmět mě poměrně bavil a skončil jsem se známkou B.

IW5 – Programování .NET a C#

Kvůli takovým předmětům jsem šel studovat IT. Přesně takováto je má představa o předmětu, který má být k něčemu dobrý. Přednášky byly sice na sedm, ale většinou jsem se jich účastnil, protože přednášející byl z praxe a proto na rozdíl od lidí, kteří mě vyučují normálně věděl, co se používá a ne co se používalo před 20 lety. Na přednáškách byl samozřejmě probírán jazyk C# a jak už jsem řekl bylo to doplněno příklady z praxe. Dokonce měl přednášející tu odvahu a řekl nám něco například o návrhových vzorech, což je věc, která mi na naší škole velmi chybí a opravdu netuším, proč na toto nemáme celý předmět, protože podle mého je to v praxi potřeba. K přednáškám byly také počítačová cvičení, která nebyla bodována ale stejně jako přednášky stály za to. Body byly pouze za dva projekty, jeden byl na serializaci a druhý na spolupráci s databází. Projekty nebyly nijak těžké, ale v druhém projektu jsem narazil na nějaký problém, vůbec jsem jej neodevzdal a nedostal jsem zápočet. To bylo naštěstí v době, kdy jsem si byl jistý, že další dva předměty zvládnu, takže další kredity jsem už nepotřeboval. Proto nevím nic o zkoušce. Ale tento předmět opravdu vřele doporučuji.

IBP – Bakalářská práce

Tento předmět je velmi individuální, proto se o něm nebudu zeširoka rozepisovat. Já osobně jsem dělal v Javě aplikaci pro zpracování dat z GPS, vykreslování grafů, map, statistik i z několika tras a export do HTML. Práce na BP mě opravdu bavila, udělal jsem tam několik vlastních rozšíření. Bohužel mi to bylo k ničemu, protože komise při obhajobě kvalitu aplikace vůbec nebrala v potaz a zabývala se pouze tím, že mi v textové zprávě chyběla kapitola o testování aplikace a kvůli tomu jsem dostal C. Existuje možnost, že zde v budoucnu něco o své BP ještě napíšu, koho by zajímala, jmenovala se „Vizualizace výškového profilu a informací o projeté trase”. Koho by práce zajímala je v knihovně FIT a asi i někde na internetu. Kdyby měl někdo o této práci čistě náhodou hlubší zájem, může se mi ozvat, rád zodpovím případné otázky.

SZZ – Státní závěrečná zkouška

Toto není přímo předmět, ale něco k tomu napíšu. Na tuto akci jsem se učil asi měsíc, sám jsem si vypracoval všechny otázky, což mi pomohlo si zopakovat látku. Myslím, že za měsíc se dá na státnice naučit. Nakonec jsem dostal dost blbé téma a sice Netflow. Sítě nemám rád a doufal jsem, že u této otázky budu moct hovořit hlavně o DNS. Z ústní části SZZ jsem dostal D a dohromady s C z BP jsem měl celkově C.

Tímto jsem zakončil své působení v bakalářském studijním programu. Na toto jsem navázal magisterským programem „Management a IT“. Se studiem jsem byl poměrně spokojen ale čekal jsem míň předmětů, které jsou k ničemu, jako hlavně přemíra HW. Na druhou stranu bych si přál více předmětů jako IW5 a větší zaměření na praxi a aktuálně používané technologie, například frameworky Spring a Hibernate. Kdybych měl jít na VŠ nyní, už bych si FIT asi nevybral. Všudypřítomná „prestiž“, neustále opakované heslo na naší fakultě školu dělá ještě více odtrženou od praxe a klade důraz na věci, které už většina studentů nikdy nepoužije. Spousta studentů na tomto přístupu vyletí ze školy a dříve nebo později se naše fakulta ocitne ve finanční tísni, protože těch málo studentů, kteří budou stále ochotni na naší škole studovat vyhodí u zkoušek ze zbytečných předmětů. Toto dále graduje na magistrovi, ale o tom zase příště.

Výhodou je čtečka na SD karty a samozřejmostí 3,5mm jack na sluchátka. Pro některé je výhodou také FireWire, který osobně nepoužívám. Na rozdíl od MacBook Air má MacBook Pro Ethernet, který se občas také hodí, například když potřebujete nakonfigurovat router.

Většina lidí používá myš, kterou pomocí USB připojuje ke svému počítači. Klasická myš připojit samozřejmě jde a funguje normálně. Pouze kolečko na myši provádí pohyb stránky opačným směrem. Pokud jste ovšem zvyklí na trackpad (viz článek Můj Mac – 3. Trackpad a klávesnice) budou vám gesta, které na něm fungují chybět, protože klasická myš toto samozřejmě neumí. Řešením by možná bylo koupit si myš od Applu, která ovšem stojí kolem 1500Kč. Nemám s ní zkušenosti, takže víc vám nepovím. Za přibližně stejnou cenu se dá koupit externí trackpad.

Druhou často připojovanou periferií je klávesnice. Tady lze vcelku dobře připojit klasickou klávesnici. Mac může mít problém s rozpoznáním některých kláves a na mé externí klávesnici nefungují klávesnice F1 – F12 tak jak na interní klávesnici notebooku. Jinak ostatní klávesy fungují klasicky. Klávesy ctrl a alt jsou na interní i externí klávesnici stejné a Win key, který pravděpodobně máte na externí klávesnici v Mac OS funguje jako klávesa cmd. Ostatní klávesy fungují beze změny.

Někteří lidé používají také externí monitor. Já mezi ně patřím a proto jsem se pochopitelně zajímal o možnost jeho připojení. Jediný použitelný port na Macu je Thunderbolt, který je zpětně kompatibilní s MiniDisplayPortem. Pokud váš monitor tímto rozhraním nedisponuje, což je celkem pravděpodobné, máte dvě možnosti. Můžete investovat něco přes 20 tisíc do monitoru od Applu, který je sice úžasný ale dost drahý. Ten lze připojit přímo pomocí Thunderboltu. Jeho ohromnou výhodou je to, že složí v podstatě jako dokovací stanice, protože má v sobě další tři USB, FireWire, Ethernet a další Thunderbolt pro připojení dalších zařízení. Druhou možností je koupě redukce Thunderbolt -> VGA/DVI v závislosti na tom, co váš monitor podporuje. Obě možnosti stojí stejně, je to tuším kolem 640Kč. Připojení monitoru pomocí této redukce je bezproblémové.

Redukce Thunderbolt -> DVI

Připojení externích úložišť jako flash disků, digitálních kamer či fotoaparátů a externích disků pomocí USB je rovněž jednoduché a funguje velmi dobře. Je potřeba si dát pozor jen na možnost zápisu na úložiště se souborovým systémem NTFS. K tomuto tématu je napsáno něco ve článku Můj Mac – 2. Koupě, programy, disky.

Co se týče tiskáren, tak jsem zkoušel instalaci jen jedné. Na CD, které k ní bylo dodáno byly ovladače pro Mac, takže s tím nebyl problém a tiskárna funguje dokonce lépe než na Windows. S jinými zařízeními nemám zkušenosti, osobně si myslím, že s připojením novějších zařízení by neměl být problém.

V tomto článku byl již zmíněn port Thunderbolt. Je to novinka, kterou Apple uvedl v letošním roce jako odpověď na USB 3.0. Thunderbolt je minimálně dvakrát rychlejší než USB 3.0 (přesný údaj si teď nevybavuji). Konektor pro Thunderbolt je rovněž minimálně 2x menší než konektor pro USB, tím pádem tolik nepřekáží. Výhodou USB 3.0 je jeho zpětná kompatibilita, kterou Thunderbolt má pouze s MiniDisplayPortem. Všeobecně s periferiemi pro Thunderbolt je prozatím problém, protože je jich málo. Pokud vím tak aktuálně (přelom let 2011/2012) je k dispozici pouze výše zmíněný monitor od Apple a také nějaká disková pole o kapacitě až 12TB, velké rychlosti ovšem ceně kolem 35 tisíc. Zaslechl jsem ale zvěsti, že se chystají dokovací stanice s připojením přes Thunderbolt. Taková dokovací stanice by mohla obsahovat několik USB, porty pro video, Ethernet, FireWire a tak dále. Myslím, že to je velmi dobrá věc, takto můžete mít všechno připojeno do dokovací stanice natrvalo a pak to pouze připojit jedním drátem k vašemu Macu. Myslím, že všeobecně má tento port budoucnost, uvidíme co přinese budoucnost.

Pak je několik možností. Mohou nalézt jinou vhodnou alternativu, což je samozřejmě nejjednodušší. Další možností je systém Windows virtualizovat například za pomoci aplikace Oracle VirtualBox. Osobně se mi toto nepodařilo, neví, v čem byla chyba. Navíc ačkoli má virtualizace výhody, tak má také nevýhody. Může být problém s během některých programů ve virtualizovaném systému (například hry ve výše zmíněném VirtualBoxu nefungují) a také dojde ke snížení výkonu, protože o výkon počítače se v tomto případě dělí dva systémy, takže ani jeden nemůže pracovat úplně naplno (samozřejmě pokud je virtualizovaný systém zapnutý).

Dnes bych chtěl rozebrat další možnost. Tou je Boot Camp, což je nástroj pro instalaci Windows jako druhého systému na počítači. Často bývá se zavedením více systémů na jednom počítači problém se zavaděčem, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, ale tady tomu je jinak a zvládne to i laik. Nejprve je potřeba vytvořit nový oddíl na disku. Pro toto složí utilita se jménem „Průvodce pro Boot Camp“, kterou naleznete v aplikacích v položce „Utility“. Po spuštění této utility je nejprve za potřebí stáhnout a vypálit nebo nahrát na externí disk podpůrné soubory pro Boot Camp, hlavně ovladače hardwaru. Nemusíte se bát, stačí vložit prázdné CD nebo připojit externí disk a vše se provede automaticky.

V dalším kroku je potřeba rozdělit disk na 2 oddíly, jeden pro Mac a druhý pro Windows. Záleží na vás, kolik místa Windows necháte, osobně bych nešel pod 30GB. Pak stačí pouze vložit instalační disk pro Windows (nutnost Windows XP SP2 nebo novější) a kliknout na Start Installation. Počítač se restartuje a započne instalace Windows tak, jak ji znáte. Pozor pouze na volbu správného oddílu pro instalaci, je pojmenovaný BOOTCAMP. Kdyby jste totiž tuto část pokazili, mohlo by dojít k odstranění oddílu s Mac OS, což by mohl být problém.

Po dokončení instalace Windows a po spuštění tohoto systému je potřeba vložit do mechaniky CD vytvořené v Boot Campu a spustit setup.exe, případně připojit externí disk a spustit stejný program z místa, kam jste jej uložili. Pomocí průvodce instalací software nainstalujete a máte v podstatě hotovo. Maximálně může být vyžadován restart systému.

Ovšem jak dál? Když restartujete systém, tak vám automaticky naběhne Windows. Pro nastavení je nutné ve Windows kliknout na ikonku Boot Campu vpravo na spodní lište a tam provést nastavení toho, který systém je primární.

Ikona Boot Camp na liště

Přímá možnost restartu do Mac OS X

  Control panel pro Boot Camp

Dají se zde také nastavit věci ohledně klávesnic a trackpadu.

Nastavení trackpadu

Pokud máte nastavený jako primární systém Mac OS a chcete spustit Windows je potřeba po restartu nebo po zapnutí počítače držet stisknut pravý alt a pak si budete moct zvolit disk, ze kterého se spustí systém.

Je vidět, že celý postup opravdu není nikterak složitý. Nevýhodou je to, že pro přepínání mezi systémy je potřeba restartovat počítač, což zabere čas, ale nemusíte nutně zavírat všechna okna. Mac je schopen po novém spuštění otevřít znovu okna, která jste měli otevřeny před vypnutím a ve Windows funguje režim hibernace, který umožňuje stejnou věc. Můžete tedy hibernovat Windows a spustit Mac OS a když chcete opět spustit Windows, tak se pouze „probudí“ z hibernace a všechna otevřená okna máte tak, jak jste je měli před hibernací (pokud Windows při probouzení nespadne ). To, že hibernace funguje je obrovská výhoda, protože při instalaci Linuxu vedle Windows to dělalo problémy a hibernace se nedala používat. Co se týče režimu spánku ve Windows, tak ten funguje také bez problému, takže když systém uspíte, tak při probuzení naskočí okamžitě přihlašovací obrazovka a není nutný restart, vše probíhá jako u režimu spánku u klasického PC.

Ještě by vás mohla napadnout otázka, jak je to s Mac klávesnicí ve Windows. Odpověď je jednoduchá. Ctrl a alt fungují stejně a klávesa cmd na klávesnici ve Windows funguje jako Win key. Co se týče kláves F1 – F12 tak ty mají ve Windows původní význam, kromě F1 a F2 sloužící pro nastavení jasu displeje a F5 a F6, které slouží pro nastavení úrovně podsvícení klávesnice, které ve Windows funguje jako v Mac OS. F1, F2, F5 a F6, pokud je potřebujete, lze používat jako takové při současném držení klávesy Fn. Toto chování se ale dá nastavit ve výše zmíněném Boot Campu ve Windows. Jediný problém může být s otevíráním CD mechaniky, která se dá otevřít patrně jen v průzkumníkovi pod volbou „Vysunout disk“ po kliknutí na CD mechaniku.

Boot Camp je opravdu skvěle fungující řešení, další ohromnou výhodou je to, že z Mac OS můžete přistupovat na disk na kterém jsou Windows a libovolně jím procházet. Co mě osobě překvapilo je to, že to funguje i naopak, čili že se z Windows dostanete na disk Mac OS, pokud tedy chcete mít v počítači uloženou hudbu, tak ji stačí mít na jednom místě. Celý proces je opravdu jednoduchý, dá se zvládnout za dvě hodiny. Výhodou je tedy to, že máte dva systémy vedle sebe fungující bez omezení s možností sdílet mezi sebou data. Drobnou nevýhodou je nutnost restartu počítače při přecházení mezi systémy a také to, že budete muset obětovat  několik desítek gigabytů prostoru na svém disku. Ale podle mého názoru výhody jednoznačně převažují.

• Levé tlačítko my je poměrně logicky aktivováno stisknutím trackpadu.
•  Pravé pak stisknutím trackpadu dvěma prsty

• Rolování do všech stran probíhá pomocí tažením dvěma prsty po trackpadu ale opačně než na většině notebooků, což je hlavně z počátku matoucí, ale už nyní mám dojem, že dává větší smysl. Tažení dvěma prsty doprava či doleva v Safari pak způsobí přechod na předchozí resp. Následující stránku.
• Otáčení obrázku se rovněž provádí rotačním pohybem dvěma prsty
• Zvětšení, které ovšem funguje hlavně u obrázků, se provádí tažením dvěma prsty proti sobě, zmenšení naopak. U některých aplikací funguje “inteligentní zvětšení“ pomocí poklepání dvěma prsty.
• Tažením čtyřmi prsty po trackpadu dolů zobrazí všechny okna aktuálně zvolené aplikace – Exposé.
• Tažením čtyřmi prsty nahoru zobrazí všechny spuštěné programy – Mision Control.
•  Tažením čtyřmi prsty na stranu přepínáme mezi obrazovkami. Základ je takový, že na obrazovce úplně vlevo je Dashboard, plocha pro zobrazování miniaplikací, které si můžete navolit. Na další obrazovky můžeme vložit aplikace, které podporují celoobrazovkový mód, to se pozná tak, že aplikace má v pravém horním rohu, která vypadá takto:

• Tažením třemi prsty do pravého horního rohu a proti tomu tažení palcem do levého dolního rohu zobrazí plochu
• Opačný pohyb než je výše zobrazí Launchpad, který vypadá takto:

Je to něco jako spouštění aplikací na iPhone.

Nejsem si úplně jist, zdali bylo z tohoto popisu všemu rozumět, v případě nejasností nebo v případě, že chcete některá gesta vypnout, jejich nastavení je v položce Trackpad v předvolbách systému. Jsou tam i videoukázky k jednotlivým gestům. Musím říci, že se na toto ovládání dá zvyknout velmi rychle a spíš vás bude vytáčet, že ostatní počítače tyto vlastnosti nemají.

Co se týče klávesnice, tak ta je také oproti klávesnic ve Windows odlišná. Úžasnou vlastností je její podsvícení, které se opravdu hodí. Klávesnice se samozřejmě neliší na úrovni rozložení písmen, ale má poněkud jiné funkční a ovládací klávesy. Hlavně trojice Windows kláves, Alt, Ctrl a Winkey byla nahrazena rovněž trojicí, ale trochu jiných kláves. Klávesa Winkey samozřejmě vůbec není, klávesa Alt zůstala, v některých popisech se však označuje jako Option. No a nakonec klávesa Ctrl se tak nějak rozdělila na dvě. Jedna y nich je sice rovněž označena jako Ctrl, ale její funkce jsou lehce odlišné. Tou druhou klávesou je Cmd, čili command. Základní klávesové zkratky jako ve Windows, jako Ctrl+c, Ctrl+v a jim podobné fungují stejně, jen se na Mac místo Ctrl používá Cmd. Pokud se tedy zajímáte o nějakou konkrétní zkratku, je nejlepší vyzkoušet, na kterou z kláves Ctrl nebo Cmd dojde k odpovídající reakci.

Další odlišností u klávesnice je to, že standardní klávesnice na MacBooku nemá klávesu Delete, její funkce dosáhnete použitím kláves Fn+Backspace. Rovněž zde nejsou klávesy Home, End, PgUp a PgDown. Tady opět vzniká trochu problém, protože dochází k odlišnostem mezi aplikacemi. Funkce kláves Home, End, PgUp a PgDown se dosahuje za pomocí šipek na klávesnici (myslím, že je jasné, která šipka se používá pro kterou z výše uvedených operací) v kombinaci s klávesou Fn nebo Cmd. Která z nich se liší podle aplikace, musíte to vyzkoušet.

Poslední odlišnost u klávesnice je v klávesách F1 – F12.  Abych se přiznal, tak ty jsem ve Windows prakticky nepoužíval.  V Mac OS X mají tyto klávesy odlišný význam:

• F1 – snížení jasu obrazovky
• F2 – zvýšení jasu obrazovky
• F3 – aktivace Mission Control – zobrazení všech puštěných aplikací na celé ploše
• F4 – aktivace Exposé – zobrazení všech oken aplikace, se kterou právě pracujete
• F5 – snížení úrovně podsvícení klávesnice
• F6 – zvýšení úrovně podsvícení klávesnice

Následuje ovládání mediálních přehrávačů, funguje v iTunes i ostatních přehrávačích hudby a videa na Mac OS X.

• F7 – předchozí skladba či položka v playlistu
• F8 – pauza
• F9 – následující skladba
• F10 – vypnutí zvuku (mute)
• F11 – snížení hlasitosti
• F12 – zvýšení hlasitosti

Původní funkce těchto kláves docílíme při současném držení klávesy Fn. Zajímavé je Fn+F11, která zobrazí plochu, a Fn+F12, která zobrazí Dashboard. Poslední klávesa je úplně nahoře vpravo vedle F12 a slouží k vysunutí optického média z mechaniky.

Do karet mi hrála studentská sleva a taky to, že v současnosti byl tento model inovován, tedy toto je „výběhový“ model. Každopádně jsem si v pondělí 7.11. 2011 tento stroj vskutku koupil a stál mě 22090Kč, což vzhledem k výbavě a zpracování není podle mě vysoká cena a myslím, že ostatní výrobci se o moc níže nedostanou. Bohužel jsem musel k tomu za 650Kč dokoupit redukci pro externí monitor, protože Apple moc neuznává porty, které nevymyslel on a můj Mac je vybaven pouze portem Tunderbolt. Uznávám, že 650Kč za 10 cm kabelu je dost.

Notebook jsem dostal v luxusní krabici o vzhledu kufříku. Apple si hraje i s takovýma drobnostmi, jako jak zboží zabalit tak, aby z toho měl zákazník co nejlepší pocit. Obsah balení je celkem logický:

• Notebook samozřejmě
• Trafo s kabelem pro nabíjení
• Kabel k trafu, nebo redukce, pomocí které jde trafo zapojit pouze do zásuvky (není třeba metrového kabelu navíc)
• Návod
• Hadřík na utírání displeje
• Dvě nálepky s jablíčkem

Vše zabaleno do fólie, ať nedojde k poškrábání během převozu.

Po návratu domů jsem si užil rozbalování a pak jsem stroj hned zapnul. Následovalo menší uživatelské nastavení, uživatele, hesla, síť a podobně. Z počátku jsem byl z celé té věci poměrně zmatený protože jsem s tímto operačním systémem prakticky nikdy nepracoval. Musím ale říci, že ovládání systému je opravdu velmi intuitivní a je celkem podobné ovládání OS Windows.

Během jednoho týdne jsem byl schopen používat Mac bez potřeby přejít na Windows, je jen třeba si opatřit programy, na které jste zvyklí ve verzi pro Mac. To nebyl problém třeba u ICQ, Skype, Adobe Acrobat Readeru, VLC Playeru. Tento článek je napsán v Microsoft Office 2011 for Mac, který jsem si opatřil proto, že jsem na něj zvyklý. Bohužel je všeobecně známo, že na Mac není verze PSPadu, který spousta lidí u počítačové branže jej používá. Na druhou stranu jako programátor v Javě pro mě nebyl problém opatřit si vývojové prostředí NetBeans, které zatím fungují naprosto stejně jako na Windows. Co se týče webového prohlížeče, tak používám původní Safari, které ovšem s některými stránkami má trochu problém, proto mám i Operu.

Měl jsem trochu strach ze souborových systémů na discích. Jsem majitelem 4 externích disků, které byly všechny naformátovány na NTFS a potřeboval jsem, aby můj Mac tento souborový systém podporoval. Systém by neměl mít problém se čtením těchto disků, ale zápis je trochu obtížnější. Na internetu je spoustu návodů, jak zápis aktivovat, bohužel už nevím, který jsem použil, ale závěr je takový, že to funguje bez problémů . Drobnou maličkostí je to, že Mac na tyto disky ukládá nějaké prazvláštní malé soubory, které nevím, k čemu jsou.

Postupem času jsem s tímto počítačem překonával větší či menší problémy (zlomený kabel od klávesnice, chyba na desce, která způsobila nutnost odejmout jedem modul RAM, odešlý harddisk, baterka v tahu). Přes to všechno jsem byl s tímto strojem poměrně spokojen, protože musím říci, že jsem jej nešetřil. Před pár měsíci ovšem začal zlobit více. Problémem byla  grafika, někdy nefungoval displej na samotném NTB, někdy zase blbnulo připojení externího monitor přes VGA. Rozhodl jsem se tedy, že se poohlédnu po novém modelu. Respektive jsem se moc rozhlížet nemusel, protože jsem přesně věděl, co chci, ale k tomuto rozhodnutí vedla delší cesta.

Před více než třemi lety jsem si koupil svůj první výrobek od společnosti Apple a sice iPod Classic 160GB a byl jsem naprosto nadšen. Jako milovník muziky bych těžko hledal jiný stroj s dobrým zvukem, nadměrnou kapacitou a dlouhou výdrží na baterii. Až na opravdu slabé původní sluchátka jsem s tímto přístrojem neměl žádný problém a přístroj vydržel i ne úplně jemné zacházení, jako použití v mrazu, vlhkosti, pohyb nad 3000m či jízdy na kole v terénu.

Před necelým rokem jsem pak dostal k výhodné koupi staršího iPhonu 3G 16GB. Až do té doby jsem neměl o smartphony zájem, ale tento stroj to změnil a nyní bych svůj telefon vyměnil pouze za novější iPhone. Tento přístroj změnil můj vztah k mobilním telefonům. Dříve jsem mobil používal pouze ke klasické komunikaci, ovšem iPhone používám nyní několikrát denně, abych si přečetl poštu, zjistil předpověď počasí a aktuální stav světové burzy. Díky těmto novým možnostem jsem začal uvažovat o tom, že bych na tuto platformu vyzkoušel vývoj aplikací. Toto je ovšem problém, protože to jde dost dobře jen na počítači od Applu. Respektive vím o možnosti nainstalovat Mac OS na standardní počítač, ale není to úplně jednoduché a taky úplně legální.

Posledního půl roku jsem věděl, že můj Dell nebude fungovat věčně a začal jsem uvažovat o novém stroji. Volba notebooku podle značky je podle mě taková loterie. Nenapadá mě moc značek, na které bych neslyšel kritiku. Asus a Acer nikdy nebyly známé svou spolehlivostí a obě tyto značky se soustředí na to, jak dát do počítače ty teoreticky nejvýkonější komponenty, moc už ale nemyslí na to, jak je propojit, takže ve výsledku výkonnost není nic moc. MSI a Toshiba jsou na tom podobně. Dell a Lenovo taky nejsou bez vady a o obou těchto značkách už jsem slyšel pár špatných věcí. HP taky neumí komponenty moc dobře propojit. Kdysi jsem s kamarádem dělal pokus na hodnocení Vista indexem Dell vs. HP. Komponenty jsme měli naprosto identické (procesor, grafika, množství paměti). Tento index vyšel na Dellu asi o 20% lépe, což mě samotného překvapilo. Takže už moc značek nezbylo. Vlastně asi jenom Apple a Sony. A protože jsem Sony nikdy neměl moc rád, jejich notebooky se mi nelíbí a hlavně jsem chtěl zkusit vývoj pro iPhone, byla volba jasná.

Je ještě jeden důvod, proč jsem chtěl úplně změnit svůj pohled na počítač a na operační systém. Na Windows jsem nikdy nedal dopustit, myslím, že XP byly na svou dobu skvělý systém, i Windows 7, který jsem používal poslední dva roky jsem si velmi oblíbil. Ale jinak mám dojem, že Microsoft už není společnost známá pro své vizionářské vidění a určování trendů budoucnosti. Definitivně mě o tom přesvědčila developerská verze Windows 8, kterou jsem před pár týdny zkoušel. Mám dojem, že pouze kopírují funkce konkurenčních systémů, ať už Mac OS nebo některé verze Linuxu. Když už jsem u Linuxu, tak to taky nepovažuju za správnou cestu, po které bych se chtěl dát, protože si nemyslím, že budoucnost je v příkazové řádce a složitém nastavování základních věcí, jako jsou ovladače. Toto je tedy další argument, který mě přivedl k naprosto jinému operačnímu systému – Mac OS ve verzi Lion.

V sobotu jsme se opět rozhodli zkusit nějakou ferratu.

Tentokráte jsme se rozhodli pro Ferraru Sentiero attrezzato Fausto Susatti. Tuto ferratu jsme vybrali proto, že jsem šel se začátečníky a cesta slibovala krásný výhled. Nástup na tuto cestu je z Rivy del Garda, kde jsme nechali auto. Šli jsme kus po stezce podél vody. Cesta opravdu krásná s tunely ve skále je ideální na pěší turistiku a kolo. Po asi dvou kilometrech jsme se z cesty odpojili prudce do kopce na samotný nástup na ferratu. Stoupání bylo poměrně náročné a dlouhé. Bohužel nás po půlhodině zastihl déšť. Vzhledem k nezkušenosti mých kolegů a kluzkosti mokrého vápence jsme se rozhodli se otočit a vyrazit zpět. Na této dovolené nám prostě nebylo souzeno jakoukoli ferratu zajít, při další už bych měl strach ze zemětřeseníJ.

Z nástupu na ferratu

Další den jsem opět s jednou skupinkou vyrazil do Benátek. Sice to bylo skoro 150km a toto léto jsem tam už jednou byl ale to mi nevadilo. Benátky mám rád, ale štve mě přemíra turistů. Proto vždy, když tady jsem, volím trasu, která vede jinudy než přímo k nejznámějším památkám. Auto jsme nechali na parkovišti Tronchetto. Je sice poměrně drahé (tuším kolem 20e za den), ale je to asi nejlepší varianta. Asi jedinou jinou variantou je nechat auto ještě před mostem do Benátek a dojet vlakem. Z parkoviště je ideální využít nadzemní dráhu až na Piazzale Roma. Pak jsem volil cestu přes židovské Ghetto až k severnímu pobřeží ostrova. Tato cesta má výhodu v tom, že zde skoro nikdo není a Ghetto je celkem pěkné. Po břehu jsme šli až ke kostelu San Giovanni e Paolo a pak na jih ke kostelu San Zaccari a dále na pobřeží Canalu Grande. Pak jsem vyrazil na východ až ke kostelu San Piero. Musím uznat že ten až tak zajímavý není a asi nestojí za cestu přes celé město. Pak jsem vyrazil zpět na Piazza San Marco a samozřejmě do baziliky. Dále kolem Teatra la Fenice k Ponte di Rialto. To už se pomalu stmívalo a tak jsme si zašli u kostela Frari na kafe a pak zpět na Tronchetto k autu. Mnou volená cesta přes Benátky má ohromnou výhodu v tom, že zde skoro nikdo není a zároveň umožňuje nasát atmosféru města a vidět nejznámější památky tedy San Marco a Ponte Rialto. Za vidění stojí také kostel Frari a San Giovanni e Paolo. Bohužel tato cesta nevedla přes San Maria del Salute, ale vzhledem k tomu, že jsem tam byl o šest týdnů dříve, mě to moc neštvaloJ.

Ghetto v Benátkách

Basilica San Marco

Ponte di Rialto

IIS – Informační systémy

Na tento předmět jsem se těšil z celého semestru nejvíce. Ale došlo na největší zklamání za celé studium. Předmět mi nedal vůbec nic, spíš mě přístup přednášejícího odradil od aktivnějšího přístupu. Opravdu si myslím, že jsem se nic nového, co by k něčemu bylo, nenaučil. Studijné opory jsou otřesné, mají několik tisíc stran a jsou pro 3 předměty zároveň. Přednášky často strávené kritikou studentů, takže nakonec nikdo moc nevědě co se učit a z čeho. Projekt byl celkem dobrý, ale hodnocení bylo poměrně přísné a hlavně jsme na něj museli dlouho čekat. Půlsemestrálka a semestrálka byly záludné z toho důvodu, že nikdo nevěděl, co může čekat. Zadání bylo celkem těžké, ale přípravě na písemky jsem věnoval tak 8 hodin a předmět jsem udělal. Sice za E, ale to mě moc nepálí.

IMP – Mikroprocesorové a vestavěné systémy

Další HW předmět, kterých je podle mě za bc. studium zbytečně moc. Tento je zaměřený na mikrokontroléry. Za semestr byly 4 cvičení v laboratoři, kde bylo naším úkolem naprogramovat něco pro náš mikrokontrolér. Programování bylo buď v C, nebo v asembleru a většinou nebyl problém úkol splnit. Větším problémem byl ale projekt. Na mě vyšlo zadání, které se muselo řešit v laboratoři, což práci značně ztížilo. Nakonec jsem nedotáhl projekt do funkčního stádia, ale na zápočet to naštěstí stačilo. U půlsemestrálky a semestrálky byly povoleny jakékoli vlastní materiály, což byla značná výhoda. Zadání v lecčem podobné zadáním z minulých let, takže ačkoli jsem přípravě moc nedal, skončil jsem s béčkem.

IMS – Modelování a simulace

Jeden z největších strašáků na škole. Už při registraci předmětů minulý rok jsem si všiml, že tento předmět opakuje 160 lidí, což je v posledním ročníku dost. Takže jsem od začátku věděl, že si na něj musím dát pozor. Překvapivě mi ale nepřišel nějak těžký. Látka mi přišla zajímavá, k tomu dobrý a zapálený přednášející, takže celkem fajn. Pak půlsemestrálka, která byla dost přísně hodnocena, ale dopadl jsem podle očekávání. Před Vánocemi pak projekt. Začal jsem se značným předstihem a dělal jsem na tom úplně sám. Výhodou pro mě bylo, že jsem mohl dělat projekt v Javě, která je mi mnohem bližší než C. Implementace mi pak zabrala s přestávkami asi týden a za další 3 dny jsem vyrobil také zprávu k projektu, která je velmi důležitá. Výsledkem tohoto bylo odevzdání s týdenním předstihem, což bylo fajn hlavně, protože jsem měl projekt opraven už 6 dní před termínem odevzdání. Takže v době, kdy byli všichni nervózní, zdali dostanou z projektu dost bodů, jsem já byl celkem v pohodě a nemusel jsem na to přes Vánoce myslet. Ovšem pak přišlo zkouškové a nastal problém. Na řádný termín jsem se podle mě naučil celkem slušně, většinu věcí jsem vědě, ale zradily mě drobné matematické chyby, které díky hodnocení „plný počet bodů nebo 0″ způsobily, že jsem poprvé za celé studium musel na opravný termín. Ten byl o dost těžší než ten první, ale já už jsem nenechal nic náhodě a prošel jsem. Bohužel s dalším éčkem.

IPZ – Periferní zařízení

Další HW předmět. Ze začátku se braly věci jako disky a monitory ale druhou půlku semestru jsme neustále dokola řešili sběrnice a to mě věru nebavilo. Dvě jednoduchá cvičení na disky a USB, žádný projekt. Půlsemestrálka a semestrálka tak průměr, test + fulltext. Časově asi nejméně náročný předmět semestru, zakončil jsem jej s céčkem.

ISA – Síťové aplikace a správa sítí

Druhý síťový předmět. Vynikající přednášející. K tomu ovšem projekt s velmi odlišnou náročností zadání. Já jsem bohužel měl jedno z těch těžších, DHCP relay. Muselo se to dělat na třech FreeBSD ve Virtualboxu, což byl celkem humus už to prostředí rozběhnout. Navíc zadavatel projektu byl celkem zmaten a když jsem za ním byl na konzultaci tak poradil dvě věci a obě špatně, takže mě spíš posunul zpět. Bohužel se to muselo opět dělat v C, což rozhodně neulehčovalo práci. Po mnoha dnech práce jsem naštěstí projekt dal dohromady tak abych dal zápočet. V předmětu byly taky 3 cvika s testy za 18 bodů. Bodované byly pouze ty testy. Tento předmět umožňoval výběr z několika termínů zkoušky a já jsem si vybral předtermín, takže jsem předmět zakončil ještě před Vánocemi. Semestrálka byla dost obtížná, pouze fulltext a těžké otázky. Proto další E do sbírky.

ISP – Semestrální projekt

Konečně „předmět“, který mě bavil J. Jde o jakousi přípravu na bakalářku, takže jsem konečně mohl dělat to, co mě baví a co jsem si sám zvolil. Moje téma se jmenuje „Vizualizace výškového profilu a informací o projeté trase“ a jde o zpracování dat z GPS. Zatím pokračuju velmi dobře, tak doufám, že to dobře dopadne.

ITU – Tvorba uživatelských rozhraní

Parádní předmět. Výhodou je, že před Vánocemi je hotový, takže se jím člověk nemusí zabývat v lednu. Pouze 8 přednášek, na deváté se píše jednoduchý test. K tomu 5 cvičení na různé technologie na tvorbu GUI. Cvika, ale byly celkem náročné, proto byla výhoda se na téma dopředu podívat. Hlavní částí předmětu je ale projekt. Spousta lidí ale špatně pochopila, o čem ten projekt byl a pak za spoustu práce dostali málo bodů. Projekt je o uživatelském rozhraní, takže projekt nemusí fungovat. Například výsledkem našeho projektu bylo pár screenshotů v Photoshopu a popis testování na uživatelích. Za necelé 3 dny práce jsme dostali 50 bodů z 55 možných, takže jsem předmět zakončil s béčkem.

FIT – Dějiny a filozofie techniky

Parádní předmět. Skvělý přednášející, kterého posloucháte pro jeho zápal a znalosti a ne jako ostatní proto, že ty věci budou na zkoušce. Přednášející je opravdový odborník a nadšenec. I když šlo o velmi okrajový předmět, stál opravdu za to. Pro absolvování stačí pouze účast a závěrečná esej na zvolené téma, což pro mě byla spíše zábava než starost. Opravdu skvělý předmět na závěr.

Takže takto vypadal můj předposlední semestr v bakaláři. Bohužel došlo k porušení dvou mých pravidel: všechny zkoušky na poprvé a průměr do 2,0, ale co se dá dělat. Jsem rád, že to mám za sebou a tyto výsledku nejsou zas tak důležité. Nyní jsem vstoupil do posledního semestru bakaláře a většinu času pracuju na bakalářské práci, která mě velmi baví. Snad všechno dobře dopadne a za půl roku budu aspoň ten bakalář.

Už když jsem poprvé asi před 10 lety zavítal na Brněnskou přehradu, zaujal mě obrovský betonový sloup kousek pod hrází vedle koryta řeky Svratky, nad kterým jsem dlouho uvažoval a jeho účel mi nedával smysl. Až vloni mi můj kamarád poslal odkaz, který celou záhadu vysvětloval. Mělo jít o obrovský a velmi originální projekt hned v mnoha ohledech. A právě o tom bych chtěl pojednat.

To, co jsem pod hrází viděl a co tam dodnes stojí je torzo německé exteritoriální dálnice. Ta měla řešit odvěký problém toho, že Československá republika rozdělovala území mezi německy mluvícími zeměmi Rakouskem a Německem. Proto se tyto národy již dlouho zabývaly možností spojení Vídně a Wroclavi ve Slezsku (která byla dlouho na německém území). Tento problém ještě vzrostl po připojení Rakouska k Německé říši v dubnu roku 1938. Proto již při podepsání Mnichovské dohody 30. září téhož roku si vůdce Německa Adolf Hitler v textu dokumentu vymínil povolení k výstavbě dálnice přes „nezávislé“ území Protektorátu Čechy a Morava. Mělo jít o značnou raritu. Pás kolem dálnice měl být oficiální Německé území, což je dost velký originál, srovnatelný snad jen s výstavbou Panamského průplavu přes území Panamy, ovšem ve vlastnictví USA. Situace se dost „zjednodušila“ po obsazení celého zbytku Československa Wehrmachtem v březnu 1939 a tak výstavbě nestálo už nic v cestě.

Podle původního plánu měla mít dálnice 320km a měla vést kolem Brna a tam se křížit s protektorátní dálnicí, která měla vést z Prahy na Podkarpatskou Rus, kterou měla Německá Říše rovněž v plánu postavit. Stavba exteritoriální dálnice byla slavnostně zahájena 11. dubna 1939. 150km dlouhý úsek na území Československé republiky měl být hotový do konce roku 1940, což je za 20 měsíců. Navzdory všem negativním okolnostem fungování Třetí Říše se musí uznat, že stavební úsilí bylo obrovské. Zkusme si představit, jak dlouho by trvala stavba 150km dlouhé dálnice dnes. Na dálnici se skutečně začalo intenzivně pracovat. Začal se připravovat terén, vytvářet náspy a začaly se dokonce stavět mosty. A to od nejmenších po ty větší. Ovšem kvůli nadměrnému úsilí Třetí Říše ve válečné oblasti a po prvních porážkách Wehrmachtu v Sovětském Svazu začala stavba dálnice zaostávat za původním plánem, až se stavba v roce 1943 zastavila úplně. Staveniště byla opuštěna s tím, že až se Třetí Říši opět začne dařit, bude se ve stavbě pokračovat. Jak víme, tato situace již nenastala. Po konci války nebyla tato dálnice prioritou v Československé silniční síti, a proto se pokračování se stavbou odkládalo. A odkládá se dodnes. Jediný úsek celé stavby, který je dnes v provozu je takzvaná Stará dálnice, čtyřproudová cesta od dálnice D1 k Brněnské přehradě do Bystrce. Po téměř celé trase zbytku dálnice dodnes stojí naprosto nepochopitelné stavby uprostřed pole, hlavně obrovské valy, mosty přes potoky, několik zcela hotových dálničních mostů o šíři kolem 40 metrů, které v polích vypadají dosti komicky. Jak jsem již zmínil, největší stavby silnice nebyly dokončeny a zachovaly se pouze jejich části. Mezi tyto stavby patří již zmíněný pilíř pod hrází Brněnské přehrady a také jeden pilíř velmi vysokého klenutého mostu v lomu pod Brnem nedaleko Modřic. Tento konkrétní most měla být stavba, která by dodnes v České dálniční síti neměla obdoby. Kdyby po druhé světové válce nebyla taková averze vůči všemu spojenému se Třetí Říší, nebyl by moc velký problém celou dálnici dostavět. Byly vyřešeny majetkové problémy, srovnána většina terénu a postaveny některé mosty. Bohužel poté, co uchvátila moc KSČ, nebyl důvod k tomu, abychom měli dálnici do Vídně. Dnes to je velmi palčivý problém, na kterém závisí naše dobré vztahy s Rakouskem, protože dojednanou výstavbu dálnice z Brna do Mikulova v roce 2012 určitě nestihneme, na rozdíl od Rakouské strany, která má už většinu dálnice z Drasenhofenu na hranicích do Vídně v provozu.

Dnes už je torzo dálnice v takovém stavu, že je v podstatě nepoužitelné. Do svého úplného rozpadu budou tyto stavby stát uprostřed polí jako němý památník Hitlerova velkého snu o spojení dvou německy mluvících zemí, mezi které je vražen klín tvořený Českou Republikou. Ředitelství Silnic a Dálnic České Republiky má tuto stavbu stále zahrnutu ve svých plánech do budoucna a to dokonce v původní trase, ale kdy se jí dočkáme, nikdo neví. A přitom mohla být v provozu již téměř 70 let.

• La Roux – La Roux
• Yeah Yeah Yeahs – It’s Blitz
• The Horrors – Primary Colours
• The Big Pink – A Brief History of Love

Tyhle jsou opravdu parádní. Ale teď bych chtěl přejít k roku 2010.

Můj objev roku

V této kategorii jsem měl už dlouho jasno. Od léta ujíždím na nové kapele z New Yorku, která sice vznikla už v roce 1999. Jde o skupinu The National a jejich album High Violet. Podle mě jde o kvalitní kytarovou muziku dost podobnou britské scéně. Tuto desku hodnotí velmi pozitivně i časopis NME, který tuto desku vyhlásil jako 11. nejlepší za loňský rok. Jako ukázku uvádím:

http://www.youtube.com/watch?v=w8-egj0y8Qs

Nejlepší Česká deska

Tady nastal první problém při rozhodování, protože podle mého nebyl rok 2010 u nás moc plodný. Jedinou rozumnou deskou, kterou jsem zaregistroval je nová deska „Takže dobrý“ od skupiny Mňága&Žďorp. Není zas tak super, ale jak říkám, na nic lepšího jsem nenarazil, noví Kabáti mě zklamali. Tuším, že Landa taky něco prováděl, ale po desce Nigredo jsem tohoto „umělce“ vypustil.

http://www.youtube.com/watch?v=G3aLuE0CXF4

Nejlepší zahraniční deska

Tady nastal druhý problém, ovšem opačný než v předchozím případě. Vyšlo několik slušných desek, chtěl bych uvést hlavně:

• Klaxons – Surfing the Void
• Manic Street Preachers – Postcards From A Young Man
• Jonsi – Go
• Brandon Flowers – Flamingo
• MGMT – Congratulations
• Kings of Leon – Come arend Sundown
• Hadouken! – For the Masses
• Interpol – Interpol

Nakonec jsem ale vybral 2 jiné vítěze. První je deska The Suburbs od Arcade Fire je parádní, ale asi ještě více se mi líbily dvě desky od mé velmi oblíbené skupiny James – The Night Before/The Morning After. Chlapci nezklamali a hlavně The Night Before je velmi podobná předchozí Hey Ma a doopravdy se mi líbí. Z té desky pochází také podle mě nejlepší píseň roku Shine:

http://www.youtube.com/watch?v=aET1KD3wNQw

V loňském roce jsem bohužel neměl moc živých hudebních zážitků, šlo pouze o festival Beskydy Sound u nás ve městě a pak taky koncert Mňágy na Velkém dni Radegast.

Na závěr bych chtěl vyhlásit speciální kategorii Nejvíce poslouchaná deska. V březnu jsem na dovolené v Tignes objevil jednu kapelu ze severu, kterou jsem od té doby slyšel opravdu mockrát. Nevyšla v roce 2010, ale už v roce 2005. Jde o desku Paper Tigers od skupiny Caesars. Tuto skupinu možná znáte kvůli písni Jerk it Out, která se objevila i v reklamě. Takže nejprve odkaz na skladbu Spirit z desky Paper Tigers:

http://www.youtube.com/watch?v=nqPLYQft1Ro

A pro připomenutí ještě píseň Jerk it Out:

http://www.youtube.com/watch?v=an6A-Wu6-B4

Opět si do příštího roku přenáším nějaké resty:

• These New Puritans – Hidden
• Foals – Total Life Forever
• The Drums – The Drums

Až bude trochu času, snad si je poslechnu. Kdo by si chtěl přečíst nějaký profi žebříček, tak sem dám nějaké odkazy:

http://www.nme.com/list/50-best-albums-of-2010/199283/page/1

http://www.nme.com/list/50-best-tracks-of-2010/199645/page/1

Jsou z britského časopisu NME, snad se vám budou líbit…